Sociální zemědělství

Abychom mohli uvést termín sociální zemědělství do podmínek českého prostředí, musíte vnímat jeho souvislosti se zkušenostmi a pojmoslovím, které se běžně objevují v zahraniční praxi. Východiskem pro sociální zemědělství je pojem GREEN CARE. Vymezuje široké spektrum téměř jakýchkoli činností, které jsou založené na vzájemném souznění člověka s přírodou za účelem dosažení lidského blaha. Do Green care náleží terapeutické, vzdělávací, relaxační, sociálně pracovní činnosti, které může vykonávat kdokoli, které se mohou odehrávat téměř kdekoli a jakýmkoli způsobem, a umožní tak znevýhodněné osobě se znovu začlenit do společnosti. Jejich podstatou je lidský kontakt s přírodními prvky, které mají pozitivní účinky na kvalitu lidského života.

Sociální zemědělství - ekvivalent anglických termínů Social Farming, Green Care Farming, Farming for Health, Social Agriculture, Farming Therapy - má mezi dalšími nástroji Green care výlučné postavení, protože v sobě může vzhledem ke své komplexnosti (celistvosti) zahrnovat terapeutické, rehabilitační, relaxační, preventivní, péčové, resocializační pracovní komponenty, na něž jsou jednotlivě zacílené ostatní činnosti Green care. Přesto není snadné nalézt ani v zahraničních zdrojích pro sociální zemědělství jednotnou definici, neexistuje právní vymezení ani žádný základní text, na který by bylo možné se odkazovat a který by stanovoval, co do sociálního zemědělství náleží a co již ne. Na druhou stranu tato neohraničenost a neurčitost má své výhody, protože ponechává široký prostor pro realizaci těchto aktivit a v tomto širokém smyslu bude koncept sociálního zemědělství představován.

V Česku, jak již bylo řečeno, se ustálil termín „sociální zemědělství“ a v textu jej budeme striktně dodržovat. Tento termín běžně užívají hlavní aktéři v této oblasti a stal se plnohodnotným názvem pro zemědělské činnosti, které jsou zaměřeny nejen na podporu znevýhodněných osob ve smyslu jejich rehabilitace a terapie, vzdělávání a odborné přípravy či začlenění na trh práce, ale také podporuje různé služby spojené s venkovským a příměstským prostorem za účelem jeho rozvoje.

Současně jej omezují a vymezují platné právní normy a další pravidla, která se běžně využívají při práci a dalších činnostech se sociálně a zdravotně znevýhodněnými osobami.

Sociální zemědělství není v České republice systematicky analyzováno, ani ve státních strategiích vymezeno a ani právně definováno. Téma se stalo ohniskem mnoha mezinárodních projektů a bylo na něj zpracováno několik akademických prací. Chybí však, vzhledem ke stále širšímu využití konceptu sociálního zemědělství a zvyšování jeho frekvence, přesnější vymezení problematiky, vytvoření základního rámce oblastí působnosti, vyjmenování aktérů a nástrojů a další druhy kategorizací relevantních pro sociální zemědělství v podmínkách ČR, o což se pokouší tento text.

Základním východiskem pro stanovení definice sociálního zemědělství může být jistým vodítkem definice navrhovaná Evropským hospodářským a sociálním výborem s následující úpravou:

Sociální zemědělství je definováno jako souhrn činností využívajících zemědělské zdroje, rostlinné i živočišné, za účelem tvorby odpovídajícího prostředí pro různě zdravotně nebo sociálně znevýhodněné osoby a širokou veřejnost s cílem poskytovat jim možnost pracovního uplatnění, napomáhat jejich integraci do společnosti nebo prostřednictvím vzdělávání a volnočasových aktivit přispívat k jejich vztahu k venkovu a přírodě. V tomto smyslu se jedná o to, aby byly v rámci zemědělského podniku nebo zemědělských činností vytvořeny podmínky, jež umožní zapojení osob se specifickými potřebami do běžných zemědělských činností s cílem zajistit jejich rozvoj a podporu a zlepšit jejich blahobyt.

Posláním sociálního zemědělství je tak kromě prodejných komodit zemědělské produkce nabízet a vytvářet služby, nová pracovní místa, vzdělávací aktivity a uskutečňovat různé druhy terapií pro široké spektrum osob se specifickými potřebami a to za využití dostupných zemědělských zdrojů v daném místě.

Přestože aktivity, jež jsou součástí sociálního zemědělství, jsou velmi různorodé, mají vždy dva společné prvky:

a) aktivity mají úzkou vazbu na zemědělské činnosti nebo zemědělský podnik a

b) jsou určeny osobám, jež mají dočasně nebo trvale specifické potřeby.

Na základě těchto společných prvků můžeme definovat dílčí cíle sociálního zemědělství:

• začlenění na trh práce pro široké spektrum osob se specifickými potřebami;
• rehabilitace a terapie ve smyslu poskytování odborné sociální péče a sociálních služeb a příprava na zaměstnání;
• vzdělávání a ostatní činnosti vedoucí ke zlepšení znalostí zemědělských postupů, venkovské kultury a péče o krajinu a její udržitelnost.

Důležitou přidanou hodnotou sociálního zemědělství je možnost integrace zdravotně a sociálně znevýhodněných osob v jejich důvěrně známém prostředí, jsou-li obyvateli venkova. Zároveň může vytvářet obdobné příležitosti pro lidi odcházející z měst na venkov. Současně, zemědělské aktivity poskytované různými organizacemi, nabízejí flexibilní, blízké a neformální vztahy a činnosti, které jsou svou povahou smysluplné. Práce vede k posílení osobnostních a profesních dovedností a schopností těchto osob, zvyšuje nezávislost, odpovědnost a sociální postavení.