Přínosy sociálního zemědělství
Sociální zemědělství vychází z multifunkčního pojetí zemědělství, to znamená, že kromě zajištění dostatečného množství potravin a zemědělských komodit pro populaci (produkční funkce), v sobě zemědělský sektor nese i další mimoprodukční funkce: ochranu a údržbu přírodních zdrojů (environmentální funkce), udržování kulturního rázu krajiny (krajinotvorná funkce), rozvoj rekreačního potenciálu prostředí (rekreační a turistická funkce), udržování a rozvoj lokálních tradic (kulturní funkce), udržování venkovské sídelní struktury (sídlotvorná funkce). Zemědělství se také produkcí biomasy stává důležitým hráčem v oblasti obnovitelných zdrojů energie. V neposlední řadě napomáhá zemědělství obnově a rozvoji regionů, umožňuje zhodnotit danosti lokálního venkovského prostoru, vytváří v něm nová pracovní místa, což představuje sociální funkci zemědělství.
Sociální zemědělství rozvíjí sociální funkci zemědělství o zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce a o sociální a vzdělávací služby a aktivity ve venkovském prostoru pro širokou škálu cílových skupin. Jedná se o osoby se zdravotním postižením a znevýhodněním, sociálně znevýhodněné osoby, děti a mládež s výchovnými problémy a potížemi s pozorností a učením, dospělé a seniory; nabízí možnosti pro osoby, které potřebují podporu, péči nebo vedení. Zároveň je nutné zdůraznit, že všechny zmíněné služby a aktivity včetně zaměstnávání, se odehrávají s preferencí ve venkovském a příměstském prostoru, kde se předpokládá, že tyto služby ve srovnání s nabídkami měst jsou hůře dostupné či zcela nedostupné.
Mezi hlavní přínosy sociálního zemědělství náleží:
- Tvorba a udržení pracovních míst na venkově: vytváření nových pracovních příležitostí v rurálních oblastech pro osoby znevýhodněné na trhu práce, což úzce souvisí se snižováním odlivu obyvatel z venkova.
- Dostupnější sociální služby na venkově: poskytování sociálních služeb, například sociální služby aktivizace, sociální a pracovní rehabilitace ve venkovských oblastech prostřednictvím zemědělských činností.
- Efektivnější sociální pomoc, podpora a péče: koncept sociálního zemědělství zahrnuje široké spektrum činností/práce, které mohou být nabízeny znevýhodněným osobám z různých cílových skupin. Aktivity jsou zacílené na konkrétní specifické potřeby osob a je tak podpořena jejich efektivita. Iniciátory péče o znevýhodněné osoby jsou často jejich rodinní příslušníci, kteří tak přivádí odbornou sociální práci, péči a podporu do venkovské lokality, ale zároveň legitimizují tzv. „neformální péči“ a tím sociální rozvoj komunity.
- Pozitivní přínosy pro klienty: zemědělská činnost či práce na zemědělské farmě nabízí mnoho rozmanitých forem práce/aktivit, s nimiž jsou spojené denní a sezónní přirozené rytmy, vytváření závazků a odpovědnosti nad pracovními úkoly. Jejich prostřednictvím získává osoba schopnost sebe ocenění a sebeúcty, které se rozvíjejí v kontaktu, a s péčí o rostliny a zvířata, jsou zdrojem stimulů, zájmu a radosti. Během zemědělských činností vznikají neformální vztahy se spolupracovníky a ostatními klienty, které rozvíjí sociální dovednosti a vedou k sociálnímu začleňování.
- Doplňkové zdroje příjmů: v případě malých organizací může sociální zemědělství představovat možnost nového zdroje příjmů potřebného pro jejich pokračování, rozvoj a ekonomickou stabilitu, a to jak z produkce, tak z poskytované služby/vzdělávací aktivity.
- Nefinanční přínosy: spočívají především ve vytváření nových udržitelných vazeb mezi zemědělstvím a sociálními službami a vzdělávacími institucemi, jsou základem komunitně vedeného místního rozvoje. Vedou také k myšlence společenské odpovědnosti a zlepšení vztahů veřejnosti prostřednictvím pozitivních příkladů v péči a službách pro znevýhodněné osoby.
- Zlepšení životního prostředí: mnoho organizací aplikujících sociální zemědělství akceptuje ekologicky citlivé zemědělské přístupy, které mají pozitivní vliv na krajinu a biologickou rozmanitost venkovských oblastí a současně snižují negativní dopady zemědělské produkce za podpory chemikálií a umělých hnojiv.
